Černá perla

Jako první si pamatuji jen její vůni a křehkost. Padla mi krásně do rukou a pak už se jen točila. Vypadalo to, že to nikdy neskončí, až najednou se všechno zastavilo. Všude bylo náhle ticho až to vypadalo, že už to tak bude napořád. Stačilo ji ale jen vzít, protočit dokola, trochu rozhýbat a celá ta jedinečná atmosféra byla zpátky. Na jednu stranu to prodloužilo nevšední okamžik, na stranu druhou bylo jasné, že bude brzy konec. Konec jedné éry. Vlastně jedné strany. Totiž ve skutečnosti jedné desky. Gramofonové desky. Libozvučné společnice, jíž se vyrovná snad jen praskání dřeva v krbu, a která se po menší odmlce vrátila znovu do našich domovů. Tam, kam patří už více než sto let.